Davide, kdy tato myšlenka vznikla a proč jí organizujete?

Myšlenka se zrodila okolo roku 2019, kdy městys Okříšky zrekonstruoval hokejbalový areál a my se tak mohli z nedalekých Přibyslavic vrátit zpět do Okříšek, kde aktuálně hrajeme ligové zápasy. Nápad obnovení turnaje trošku přibrzdila pandemie covidu, ale v roce 2021 jsme turnaj zrealizovali a jelikož měl dle ohlasů úspěch, letos jsme organizovali pod hlavičkou klubu třetí ročník. Turnaj organizujeme z více důvodů. Abychom veřejnosti v Okříškách a okolí nabídli skvělou zábavu u sportu, který máme všichni rádi. Zároveň má turnaj i společenský přesah, kdy se řada lidí setká v jeden čas na jednom místě. A poslední důležitý aspekt je zabezpečení naší sezóny a zároveň přilákání nových hráčů do našeho klubu, případně dostat hokejbal do podvědomí dětí. 

Jaká je vlastně historie tohoto projektu?

Turnaj ulic se v Okříškách hrál od roku 1997, kdy amatérští hráči z různých čtvrtí Okříšek vytvořili své týmy a každoročně mezi sebou zápolili o mistra Okříšek v hokejbale. Postupně se vytvořilo 8 stálých mužstev z různých částí Okříšek a sousedních Petrovic a až do roku 2010 se pravidelně na turnaji setkávali. Poté se staré hřiště v Okříškách demontovalo, náš hokejbalový klub SLZA se přestěhoval do Přibyslavic a turnaje ulic skončily. V roce 2021 klub na novém hřišti v Okříškách turnaj oživil a letos jsme tedy pořádali celkově 17. ročník turnaje a třetí pod našim patronátem.

Co konkrétně zde s organizátory děláte a jak se Vám daří přivádět lidi z okolí?

Ta práce je složitá a nastává už v období letních prázdnin, kdy stanovujeme termín turnaje – většinou na začátek listopadu kvůli konci fotbalových soutěží. Aktivní fotbalisty z Okříšek na turnaji potřebujeme, protože bez nich by se týmy dávaly těžko dokupy, proto turnaj děláme v tomto pozdějším termínu. Následuje shánění sponzorů, zajištění rozhodčích, rozlosování turnaje, komunikace s vedoucími týmů, zajištění občerstvení i příprava areálu apod. Tyto věci si beru na starost já, protože s tím už mám nějaké zkušenosti, ale rok co rok mi přijde, že je to s organizací i komunikací náročnější. Do samotného průběhu turnaje se pak zapojí řada hráčů našeho klubu, ať už v baru, u občerstvení nebo např. na časomíře. Bez nich by nebylo možné turnaj uskutečnit, za což jim děkuji. 

Co se týče aktivních hráčů, tak se turnaje zúčastní odhadem okolo 80-90 sportovců z Okříšek či Petrovic. To je podle mě naprosto unikátní číslo na dvoutisícový městys, když si vezmeme v úvahu, že v řadě velkých měst je problém dát do kupy partu nadšenců na sportovní aktivity. Zajímavostí je i věková rozmanitost hráčů, přibližně od 15 do 62 let. Díky turnaji ulic jsme navíc do našeho mužského oddílu přivítali nové členy a o hokejbale se mluví v Okříškách daleko více.

Klubu se podařilo získat plastový povrch. Mohl byste nám nastínit, jak celý proces probíhal?

O plastovém povrchu jsem s vedením městyse Okříšky začal jednat právě po prvním ročníku turnaje ulic, kdy jsem jim v mezi řeči nastínil, na čem se hokejbal nyní již převážně hraje. A protože místní radnice podporuje sportovní spolky, tak jsme se letos těsně před turnajem nového plastového povrchu dočkali. Nyní již mohu říci, že díky tomu může náš klub pokračovat dál, protože si myslím, že v budoucnu by bylo těžší a těžší tento projekt zrealizovat. Obrovský dík patří vedení městyse Okříšky, hlavně panu starostovi Ryšavému. Společně jsme řešili různé detaily pokládky apod., aby vše dobře dopadlo a klub tak nadále mohl realizovat svoji činnost.

Přišel s plastovým povrchem i vyšší zájem lidí o hokejbal ve vašem okolí?

Povrch tu máme prozatím přibližně tři týdny a z toho poslední týden u nás panuje již zimní počasí, takže je nyní hřiště pod sněhem. První dny před turnajem byl zájem značný a každý si chtěl povrch vyzkoušet. S radostí jsem koukal na malé děti, které vzaly hokejku do rukou a bavily se hrou. Uvidíme však, jestli zájem bude i na jaře.

Přišel s plastovým povrchem i vyšší zájem lidí o hokejbal ve vašem okolí?

Povrch tu máme prozatím přibližně tři týdny a z toho poslední týden u nás panuje již zimní počasí, takže je nyní hřiště pod sněhem. První dny před turnajem byl zájem značný a každý si chtěl povrch vyzkoušet. S radostí jsem koukal na malé děti, které vzaly hokejku do rukou a bavily se hrou. Uvidíme však, jestli zájem bude i na jaře.

Jsou u Vás nějaké specifické nedostatky či problémy, kterými si jako klub procházíte?

Náš tým je složen z řady hráčů z celé Vysočiny a nejsme schopni se scházet v rozumném počtu na tréninky. Ostatní týmy mají hráče převážně z jednoho města, případně blízkého okolí, ale náš tým je rozesetý po celém kraji. V týdnu je pro nás tedy skoro nereálné se scházet na tréninky. Další věc je přístup a zodpovědnost některých hráčů. Vím, že to řeší každý amatérský klub, ať už jde o fotbal, hokej či hokejbal, ale pokud někdo chce hrát, musí si najít nějaký čas a ten hokejbalu věnovat. Hokejbalem si nikdy nevyděláte, spíše do něj dáváte peníze, stojí vás hromadu volného času, ale zároveň vám přinese radost z pohybu, plno emocí a zážitků se spoluhráči, které si nikde nekoupíte. Důležitá je i podpora a pochopení rodiny. Bez těchto věcí je těžké hokejbal provozovat a každý by si to měl uvědomit.

Jsou nějaké další cíle, na které byste se chtěli v Okříškách zaměřit a čeho byste chtěli dosáhnout?

Jsme dlužni jedné věci, a tou je mládež. Mužský oddíl každoročně do kupy dáme a před rokem či dvěma jsme tým omladili několika mladšími hráči. Ale bez fungující mládeže hokejbal v Okříškách dále fungovat nemůže, protože dlouhodobě chybí návaznost a doplňování mužského týmu z řad mládežníků. Problémem u nás je velikost Okříšek. Pokud tu děti sportují, pak jsou převážně na fotbale nebo na florbale. Druhým problémem je nedostatek lidí, kteří se o mládež budou starat a trénovat ji. Osobně bych projekt třeba rozjel, ale s hraním a zároveň organizací mužského oddílu je pro mě už nereálné se věnovat ještě mládeži.